| Mí sourozenci mi říkali, že jsem moc malý...moc slabý. Ale dokázal jsem jim opak. Naučil jsem se být silný. Žít jen pro krev. Protože ta je klíč. Je to jediná odpověď. Jsem velitelem Krvavého klanu. Jsem postrach! Zvítězil jsem! |
| — Postrach v Postrachova pomsta, strana 82 |
Postrachova pomsta (The Rise of Scourge) je první samostatná grafická novela ze série Kočičí válečníci. Hlavním protagonistou je v něm Postrach. Tisk je černobílý.
Popis[]
Další manga ze světa fenomenálních Kočičích válečníků
Nechvalně proslulý vůdce Krvavého klanu byl poražen ve velké bitvě, jež se odehrála v závěru první série. Ale kde se Postrach vůbec vzal? Jak spletitý osud předcházel jeho konci? Ukazuje se, že jeho nenávist ke kočičím klanům má kořeny v hluboké minulosti. Ne vždy byl totiž nelítostným válečníkem – když ještě nosil jiné jméno, stalo se něco, co ho změnilo už napořád...
Děj[]
Maličký se představí, se svým bratrem a sestrou Punčochem a Rubínou a svou matkou Kdoulí. Zatímco si hraje se sourozenci, Maličký je dobírán svými sourozenci, protože je mnohem menší než oni, a oni dávají jasně najevo, že ho také nemají rádi. Kdoule kárá postoj svých koťat k Maličkému a snaží se malého mazlíčka uklidnit. V následujících dnech bere svá koťata na zahradu, aby ji prozkoumala, a Maličký se začíná zajímat o svět za plotem, protože si myslí, že to musí být les. Tu noc se ptá matky na les. Kdoule vysvětluje, že ví jen to, co jí řekl jeho otec, protože on mnohem raději prozkoumával svět než ona. Říká mu, že les je temné a nebezpečné místo plné divokých lesních koček, které každý den bojují o přežití. Maličký se jí s upřímností ptá, jestli někdy půjdou do lesa, ale Kdole ho uklidňuje, že nepůjdou. Zatímco se její koťata ukládají ke spánku, Kdoule běží k fotce Kuby a vzpomíná na koťata a na to, jak zdědila jeho ducha.
Zatímco je Maličký znovu na zahradě, schová se pod keř a sleduje, jak si hrají jeho sourozenci. Přitom má pocit, že je jeho matka miluje víc než jeho. Snaží se hrát si s Punčochem a Rubínou, ale oni ho hrubě odmítnou, což vede k tomu, že jim Kdoule vynadá. Zatímco to dělá, Maličký hořce chápe, že jim záleží jen na tom, aby byli velcí a silní. Rozhodne se to dokázat a uteče ze zahrady plotem. Malý kocour prozkoumává bezprostřední okolí lesa ze svého dvounožčího doupěte. Přestože ho přepadla velká vrána, Maličký nejeví žádný strach a je na sebe hrdý. Když se vrací domů, slyší, jak ho volá matka. Po návratu se ho Kdoule zeptá, kde byl, a když to vypráví své rodině, Maličký si uvědomí, že mu nikdo nevěří ani slovo. Zatímco se usazuje ve svém pelíšku, Kdoule si povídá s Punčochem a Rubínou a vysvětluje jim, že se sami přestěhují do nového dvounožčího doupěte. Zatímco si obě koťata stěžují, poslouchají svou matku, zatímco Maličký tomu věnuje malou pozornost a soustředí se na to, aby své rodině dokázal, že je stejně silný jako oni.
Když dvounožec a jejich mládě navštíví Maličkého a jeho sourozence, Maličký si jich moc nevšímá, zatímco si Punčoch a Rubína hrají a předstírají své chování. Rubína přistoupí k trucujícímu Maličkému a řekne mu, že do řeky jsou házena nechtěná koťata. Přestože je to lež, která ho má vyděsit, Maličký si její slova vezme k srdci a následující den se snaží, aby si ho dvounožčí mládě všimlo. Maličkému však nevěnuje pozornost a projde kolem něj, aby si hrálo s Punčochem a Rubínou. Ze strachu Maličký proběhne plotem, aby se vyhnul hození do řeky. Když jde po okraji dvounožčího území, sledují ho dva mazlíčci a volají na něj, aby nevstupoval do lesa. Jedna z nich poznamená jeho velikost, což Maličkého rozzlobí a on se po vycítění něčeho hlouběji v lese rozběhne. Při dalším průzkumu neúmyslně vstoupí na území Hromového klanu a najde ho hlídka. Jedna ze starších koček nařídí mladšímu mourovatému kocourovi, aby zaútočil na Maličkého, který při pohledu na kočky ztuhne strachy. Mourovatý kocour zuřivě napadne Maličkého, který křičí bolestí, dokud druhá kočka útok neodvolá. Řekne Tygrotlapkovi, že se vetřelec poučil, načež se mourovatý kocour obrátí k Maličkému a prohlásí, že na něj nikdy nezapomene. Lesní kočky odcházejí, když Maličký opouští les. Unavený, hladový a v bolestech si Maličký vzpomene, že se nemůže vrátit domů, a místo toho se rozhodne zamířit hlouběji do dvounožčího území, kde se smutně rozloučí se svou matkou.
V dvounožčím území se Maličký setkává s drsnou realitou bojujících koček, protože ví, že se mu o tom zmínila jeho matka. Stále hladový se vydává hledat jídlo, ale naštěstí narazí na starou kočku, která mu nabídne kuře. Když se zeptá, vysvětlí mu, co je to mazlíček, a řekne mu, že jeho obojek ho označuje jako mazlíčka, kterého vlastní dvounožec. Naštvaný Maličký se pokusí obojek strhnout, ale při svém boji přiláká publikum, které se mu směje. Odkráčí a narazí na starého psa. Dvounožec volá psa a ten zanechá po sobě zub. Maličký se pokusí zubem roztrhnout obojek, ale místo toho se zasekne v látce. Následující den se probudí z noční můry o mourovatém koccourovi. Maličký se vydává hledat jídlo. Potkává skupinu koček, které jí jídlo, a tak se jich zeptá, jestli by se s ním o něj nepodělily. Jedna z koček se ho ptá na zub v jeho obojku a Maličký lže a říká, že zabil psa a vzal si ho jako trofej. Tulák mu uvěří a sdílí s ním jídlo. V následujících hodinách, když Maličký odpočívá v pneumatice, se k němu přiblíží dvě kočky, které se představí jako Kosťák a Cihla. Cihla se ho ptá, jestli je to on, kdo bojuje se psy, a pokud ano, aby je následoval. Maličký ho následuje a je dotázán, jestli bude bojovat se psem, který způsobuje problémy kočkám z dvounožčího území. Kosťák přemýšlí, jestli mladý kocour lže, zatímco Cihla mu dává čas do bodu, kdy bude měsíc nejvýš, aby se rozhodl, nebo dvounožčí území nadobro opustí.
Po prozkoumání situace se Maličký rozhodne se psem bojovat, i když se jakkoli bojí. Když se k němu přiblíží, pes na něj zavrčí, ale začne kňučet. Maličký, zpočátku zmatený, si všimne, že se pes bojí jeho stínu. Pes s kňučením uteče, když si Maličký chytí do drápů kousek jeho srsti jako trofej. Kočky z dvounožčího území mu blahopřejí a děkují mu, když se jedna z nich zeptá na jeho jméno. V tu chvíli si Maličký uvědomí, že se ho na to nikdo od jeho příchodu nezeptal. Vzpomene si na to, jak jeho matka nazývala lesní kočky, a přejmenuje se na Postracha. Jako Postracha si ho tuláci, kteří za ním chodí se svými problémy, velmi váží. Navzdory tomu zůstává Postrach sám se sebou nespokojený a začíná plánovat pomstu mourovatému kocourovi, který ho napadl. O něco později ho Kosťák a Cihla vyhledají se zprávou o tulákovi, který způsobuje potíže. Postrach a jeho společníci se vydají to prozkoumat a nejprve zachytí lesní pach v naději, že je to mourovatý kocour. Brzy si však uvědomí, že to není mourovatý kocour, ale kocour se zkrouceným ocasem, který trápí jinou kočku. Zavolá na něj, aby ji nechal být, a mourovatý kocour se ho zeptá jestli mluví s velitelem. Když Postrach odpoví, že ano, mourovatý kocour a jeho následovníci se mu vysmějí a začnou ho urážet. V okamžiku nepozornosti je Postrach porazí tím, že jednu z koček zabije, k velkému šoku svých vlastních následovníků i lesních koček. Díky tomu se Postrach upevní jako vůdce koček z dvounožčího území a vydá přímý rozkaz, že žádná kočka nesmí jíst bez jeho svolení.
Postupem času si Postrach všimne, že od svých následovníků, kteří se ho nyní bojí, dostává jako dárky trofeje a jídlo. Kosťák a Cihla mu přivádějí návštěvu a malý kocour je šokován, když vidí své sourozence. Punčocha a Rubínu. Ti vysvětlují, že je jejich dvounožci opustili a že nevědí, jak lovit sami. Postrach se ptá, proč by se nad nimi měl slitovat, ale když prosí, rozhodne se nad nimi slitovat a podělit se o své jídlo. Přednáší jim o významu krve a představuje jim své následovníky jako Krvavý klan. Všimne si však, že jeho slova pro ně nemají smysl. Jakmile dojedí, dá Kosťákovi rozkaz, aby je odprovodil z území Krvavého klanu a zajistil, aby se nevrátili zpět. Postrach se nechává v myšlenkách vracet k mourovatému kocourovi, když si konečně uvědomí, že nebude spokojen, dokud se jeho krev neprolije. Šance se mu dostane o úplněk později, když za ním kocour v doprovodu Balvana přijde s nabídkou. Postrach jeho nabídku přijme a čeká na perfektní okamžik k pomstě. Nastává čas, kdy vede Krvavý klan do lesa a čelí Měsíčnímu drápovi tváří v tvář. Podařilo se mu velitele připravit o život. Prohlašuje se za vítěze, protože ví, že po mnoha úplňcích opovrhování pro svou velikost konečně zvítězil.
Zajímavosti[]
Zajímavá fakta[]
- Ačkoli byl tisk této knihy černobílý a původně označován jako „manga“, komiks není mangou, protože nepochází z Japonska a nebyla nakreslena japonskou mangakou.
Od autora[]
- Dan Jolley napsal příběh Postracha tak, aby odrážel začátky Ohnivého měsíce, jen s temnějším koncem.
Chyby[]
- Rubínina přední noha je chybně vybarvena jako černobílá.